Montessori metodika

Marie Montes­sori svou meto­du rozví­jela na zák­ladě dlouhodobého pozorování dětí, ke které­mu měla velké nadání. Ve svých pracech říká, že nevyvíjí meto­du, ale jen popisu­je fenomén či sílu, která exis­tu­je v každém dítěti, a která ho vede k tvořivosti a ovlivňu­je ho v jeho chování. Její meto­da v dětech pod­něcu­je tuto vrozenou sílu a dále jí rozvíjí.

Pomoz mi, abych to dokázal sám – dát dítěti pros­tor a čas, pomo­ci, až když si to pře­je.

Respek­tování sen­z­i­tivní fáze – je to citlivé období, kdy je dítě nal­aděno pro získání určitých doved­nos­tí, učí se samo, bez velké námahy. V tom­to období jsou získané poz­natky trvalé – učení pro živ­ot. Pokud sen­z­i­tivní fáze není využi­ta, dítě se učí s větším úsilím a delší čas.

Ruka je nástroj ducha – práce ruka­ma je zák­lad pro pochopení jevů, rozvoj myšlení a řeči. „Od uchopení k pochopení“, „od rozvo­je smys­lů k chápání, od chápání k myšlenkám, od myšlenek k morál­ní­mu přís­tupu“.

Svo­bod­ná vol­ba – dítě si vybírá kdy, kde a s kým bude pra­co­v­at, dítě má svo­bo­du vol­bu výběru a rozhodování, ale zároveň i zod­pověd­nost za tuto vol­bu, která musí respek­to­vat své okolí.

Připravené prostředí – uspořádání prostředí třídy, pomůcek a mater­iálů pro samostat­nou prá­ci dítěte. Je to hlavní úkol učitele, připrav­it prostředí tak, aby umožni­lo dítěti samostat­né osvo­jování poz­natků bez vnější pomo­ci. Připravené prostředí musí pod­ně­co­v­at a povzbu­zo­vat k aktiv­itě, musí před­bíhat vývo­ji
dítěte, před­mě­ty a pomůcky musí být výzvou pro dítě se stále vyšší úrovní zájmů a pod­poře pro­ce­su učení.

Polar­izace pozornos­ti – schop­nost dítěte inten­zivně a dlouhodobě se soustřed­it na prá­ci. Skládá se ze tří fází – (1) dítě hledá, zdá se, že je roztěkané, (2) soustředěnost – nejdelší fáze, dítě naš­lo, co ho zau­ja­lo a pracu­je, (3) nasycení – dítě ukončí prá­ci, uklidí, je spoko­jené a klid­né. K polar­izaci pozornos­ti vedeme
dítě prostřed­nictvím cvičení prak­tick­ého živ­ota. Vedeme ho ke kon­cen­traci pozornos­ti, k sebekon­t­role a rozvo­ji jem­né motoriky.

Celost­ní učení – jed­no­ta tělesného a duševního poten­ciálu. Duševní živ­ot – chtění, myšlení, cítění a jed­nání – ovlivňu­jí pohyb, který zpět­ně působí na duševní živ­ot. Pracu­jeme od konkrét­ního k abstrak­t­ní­mu, aktiv­i­ty jsou dávány do log­ick­ých sou­vis­lostí tak, aby se tělesné i duševní aktiv­i­ty promí­taly v pro­ce­su učení.

Práce s chy­bou – Maria Montes­sori tvrdi­la, že chy­by mají svůj výz­nam v pro­ce­su učení a je tře­ba s nimi pra­co­v­at. Její pomůcky mají zabu­dovánu tzv. Kon­trolu chy­by, která dá dítěti možnost vlast­ní chy­bu odhalit a oprav­it. Díky tomu dítě získá více samostat­nos­ti, nezávis­losti a dokonce i jis­to­ty.

Het­ero­gen­ní skupiny – děti pracu­jí ve věkově smíšených skupinách (3–6, 6–9, 9–12 let). Toto uspořádání pod­poru­je demokrat­ické prin­cipy rozhodování, spoluprá­ci, ohledu­plnost, trpělivost, tol­er­an­ci, vzá­jem­nou pomoc, ale i vzá­jem­nou inspiraci a získávání sociál­ních doved­nos­tí.