RODIČOVSKÉ SDÍLENÍ

Pátky 9.00 – 12.00

Rodičovské sdílení je několik volně na sebe navazujících setkání podobně laděných rodičů v duchu respektujícího přístupu ve výchově, při zachování láskyplné komunikace, ale i zdravého rozumu. Každé setkání nese jiné téma, o kterém se diskutuje z mnoha různých pohledů. Setkávání probíhá v malých skupinkách. Můžete se těšit na 3 hodiny sdílení, tipů, triků, nápadů, doporučení, zkušeností, dojetí, zamyšlení se, ale i smíchu a uvolnění. Nechybí ani trocha teoretického úvodu, ani praktické situace a nástiny jejich řešení, mnoho tipů na dobrou literaturu pro děti i rodiče a prostor je vyhrazen i pro vaše vlastní dotazy.

Vše pod vedením speciální pedagožky Ivany Procházkové, lektorky emoční inteligence dětí do 3 let, zakladatelky prvních Montessori jeslí v Brně, spoluautorky knihy S láskou i rozumem – využijte emoční inteligenci ve výchově.

Další informace

Do léta nás čekají 4 lekce, každá s jinými tématy:
31.3. 2017 – Vztek a vzdor + Chválit a trestat?
21.4, 2017 – Sourozenci + Děti a technologie
12.5.2017 – Role matky a otce ve výchově + Mezigenerační propast
9.6. 2017 – Emočně inteligentní dítě + EQ v praxi

Přihlášení na celý kurz je možné zde:

https://jonas.webooker.eu/Courses/Register/64305?returnUrl=Courses

Podrobné informace o jednotlivých tématech níže. Chcete-li se přihlásit pouze na některé lekce, můžete tak učinit v sekci ROZVRH, kde si najdete přímo datum konkrétního semináře.
Cena za jednorázový vstup je 450,- Kč/dopoledne.

31.3. – I. Pláč, vztek a vzdor
„Trpělivost a dlouhý čas zmohou víc nežli vztek a síla.“
– Jean De La Fontaine
Vztek a vzdor jsou základní emoce, které nám ukazují, že se dítě začíná vymezovat a tvořit si vlastní „já“. Pro rodiče nebo další osoby, které s dítětem v tomto období tráví čas, nebývá snadné různé situace pod rouškou těchto emocí efektivně řešit. Pláč je jedním z prvních komunikačních kanálů, které miminko používá. Často je pro nás však složité rozpoznat, k čemu je pláč vázaný, snažíme se ho tišit, což nemusí být vždy ta nejšťastnější reakce.
Na workshopu se dozvíme, jaké mohou být příčiny vzdorovitého či plačtivého chování, jak konfliktní situace řešit, spoustu konkrétních situací, které nás dovedou k pochopení souvislostí.

31.3. – II. Chválit a trestat?
„Důvěru si získáte tak, že jste průhlední, otevření a držíte slovo.“
– Jack Welch
Pochvaly a tresty jsou dnes velmi diskutovaným tématem nejen rodičů, ale i odborné veřejnosti. Většina lidí se shodne, že tresty nic moc dlouhodobě nevyřešíme, ale pochval se nechtějí vzdát. Je to tak správně? Jde vychovávat i bez pochval? A proč by to tak mělo být? A je možné, že to opravdu funguje?
Dozvíme se, jak na dítě pochvaly a tresty působí v dlouhodobém horizontu a uslyšíme návrhy jiných možných řešení.

21.4. – I. Sourozenci
„Milý Bože, Kain s Abelem by se myslím tolik nezabili, kdyby měl každý svůj vlastní pokoj. Nám s bráchou to aspoň tak funguje.“
– Dan (Děti píší Bohu)
Sourozenec je osoba, která nás ovlivňuje možná více, než si vůbec myslíme. Je to „kamarád“, na kterém se učíme, jak fungují vztahy s podobně starými dětmi, jak respektovat jeden druhého, jak se hádat a zase se usmířit, jak důležitá může být jeho opora. Přesto nebývá vždy snadné se s ním sžít.
Na workshopu se dozvíme základní rozdělení postavení dítěte v rodině (jedináček, prvorozený, prostřední dítě, benjamínek) a návrhy využití různých přístupu ke každému dítěti dle jeho postavení. Věnovat se budeme samozřejmě také přípravě na příchod sourozence a tzv. sesazení z trůnu. Dotkneme se také věkového rozdílu mezi sourozenci a mnohých dalších témat v souvislosti se sourozeneckými vztahy.
21.4. II. Technologie ve výchově
„Proč nám skvělá technika, která šetří práci a usnadňuje život, dosud přinesla tak málo štěstí? Odpověď je prostá: protože jsme se ji nenaučili rozumně užívat.“
– Albert Einstein

Technologie jsou velmi diskutovaným tématem. Tváří se, že v životě spíše pomáhají. A opravdu v mnohých případech tomu tak i je. Je však třeba rozlišovat, o jaké technologie jde, jak často a v jakém věku je dětem k nim přístup povolen, toto je v přístupu ke všem technologiím stěžejní, pak mohou opravdu i dávat.
Dítě se učí především zkušeností. Na příklad před obrazovkou dostává zkušenost naprosto minimální. Zkušenost je nepřenosná. Děti se potřebují hýbat a věci zažívat, tím se učí. Zkrátka aby se dítě naučilo, co nejvíce nového, je třeba věci vidět, slyšet, zkusit si na vlastní pěst a toto vše se MUSÍ dát do souvislosti, aby vše fungovalo, jak má. Tedy hraje velmi důležitou roli také situační kontext. Mozek pracuje teď a tady, takže vše se musí dát do souvislosti IHNED. Média jsou od reality odtržená, mozek tedy nemůže toto zvládnout. Tím, že děti nemají vyvinuté kritické myšlení, opravdu nelze očekávat, že budou schopné si u televizního pořadu uvědomovat a selektovat pouze žádoucí informace. Je třeba mít stále na vědomí, že mozek dítěte ještě NENÍ hotový a vyvíjí se, formuje se a utváří se tím, co do něho vkládáme. Pokud dítě během svého vyrůstání naváže běžné vztahy, má přátele, zvládnuté základní sociální kompetence, atd., pak v pozdějším věku s technologiemi problém nemá. Ale je třeba mít základnu vytvořenou naprosto přirozeně a to je pro nás lidi komunikace tváří v tvář.
Dozvíme se, v jakém věku jsou pro dítě ty které technologie vhodné, jak nastavit základní pravidla při práci s nimi, jak děti ovlivňuje naše práce s technologiemi, jaká jsou úskalí půjčování mobilu dětem, jak přenést na dítě chuť jít ven.
12.5. – I. Role matky a otce ve výchově
„Některé děti se chovají tak, jako kdyby neměly rodiče. To proto, že někteří rodiče se chovají tak, jako by neměli děti.“
– Leonid Nikolajevič Andrejev

Role je vlastně jenom role. Dá se měnit, přizpůsobovat, vypnout, zapnout, ale když už nějakou roli hrajeme, je třeba, abychom ji hráli co nejlépe. Role matky a otce je v životě rodiny velmi důležitá, nemá nic společného s emancipací žen ani mužů. Některé věci jsou zkrátka bližší ženě – matce a jiné muži – otci. To je naše přirozenost. A i kdyby se máma chtěla někdy třeba rozkrájet, otce ze sebe nikdy neudělá. Tak to je. Co je pro kterou roli důležité? Co by měla obsahovat, aby si z ní děti odnesly do života zdravou zkušenost?
Dozvíme se, kdy dítě potřebuje jemnou matku a kdy naopak přísného otce, proč je důležité umět ze své role vystoupit a v partnerství si udržet i roli milenky a milence, jaký je rozdíl v tom, jak vnímáme naši roli my samotní a jak ji vnímají ostatní.
12.5. – II. Mezigenerační propasti
„Je zajímavé, že z generace na generaci jsou děti stále horší a rodiče stále lepší, navíc ze stále horších dětí vyrůstají stále lepší rodičové.“
– Wieslaw Brudzinski

Velmi často se na workshopech ozývá, jak jsou mámy utrápené z tchýní a babiček a někdy i dědečků. Každá generace si s sebou něco nese, každá vychovala generaci mladší a každá mladší generace obvykle chce dělat věci jinak a ještě lépe. Toto samozřejmě naráží na generace starší, protože tím nezřídka vnímají negativní pohled na všechno to, o co se celý život snažily. Někdy nám pomůže třeba jenom přiblížit se pochopení toho, proč prarodiče reagují tak a ne onak, jak se asi cítí oni.
Dozvíme se, jaké mohou být pohledy prarodičů na naše chování a co skutečně je za tím, že mnohdy nerespektují naše očekávání.
9.6. I. Emočně inteligentní dítě?
„Dělám, co můžu.“
– Franta (Děti píší Bohu)

Je to už několik let, kdy se začalo mluvit o důležitosti emoční inteligence v běžném životě. Mnohé výzkumy potvrzují, že je EQ pro šťastný život důležitější než IQ. A nejen to! Dá se také mnohem více ovlivnit vnějším okolím a působením. S emoční inteligencí se setkáváme neustále, emoce nás doprovází po celý den. Jak rychle přicházejí, tak rychle odcházejí. Jak pomoci dětem, aby se v sobě lépe vyznaly?
Dozvíme se, jak děti naučit emoce pojmenovat, nechat je jimi projít, aby znaly své reakce a běžný průběh a poté teprve jsou děti schopné s nimi začít opravdu pracovat. Existují různé možnosti, jak dítěti k tomuto napomoci a jak ho provádět kouzlem emocí.

9.6. – II. Emoční inteligence v praxi
„Cokoliv, co zasadíme do svého podvědomí a zaléváme emocemi a tím, že se k tomu neustále vracíme, se jednoho dne stane skutečností.“
– Earl Nightingale

„Člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí.“
– František Koukolík

Emoční inteligence je vlastně schopnost vhodně používat emoce, jakýmsi způsobem ovládat své chování tak, aby bylo pro naše okolí přijatelné. Teorie je krásná věc… Ale jak je to v praxi? Asi všichni rodiče se setkávají s momenty, kdy by nejraději vyletěli z kůže a svému dítku jasně řekli, jak se teď chovat má nebo nemá. A většina těchto momentů nastává, když jsme unavení, nejsme v psychickém klidu, když se konfliktní situace dotýká něčeho, co už jsme v životě zažili a nedokázali se s tím ještě emočně vypořádat. Mnohým situacím lze úspěšně předcházet. Nebo i když se nám to nepodaří, tak můžeme se situací pracovat i později a docílit tak změny. Toho, že se příště dokážeme zachovat jinak.
Dozvíme se, jak částečně eliminovat konfliktní situace, jestli dítěti své emoce ukazovat nebo ne a v jaké míře, proč být pro dítě čitelný a povíme si také pár efektivních tipů, jak náročné situace řešit. Nezapomeneme se také věnovat kouzelnému slovíčku „ne“ a práci s ním.